Když mi bylo dvanáct, vědma předpověděla nebezpečí hrozící mým dolním končetinám a varovala před závislostí na Nektaru stínů. Taky mi sdělila, že stanu umělcem a učitelem.

Kosti, železo a dar bohů

O deset let později jsem si jednu zadní nohu zlomil tak, že jsem se celý rok učil znovu chodit. A nedlouho nato jsem získal titul diplomovaný umělec.

Nektar stínů: pád do temnoty a návrat světla

O dalších deset let později proroctví udeřilo znovu. Tentokrát v podobě Nektaru stínů - alkoholu. Propadl jsem temnotě tak hluboko, že jsem musel projít branou protialkoholní léčebny. Teprve pak jsem se stal učitelem.

Nechtěl jsem být ani jedním a bránil jsem se proroctvím tak, že jsem je naplnil.

Na obrázku je můj rentgen z oné doby; přetavil jsem jej v nebeské znamení, v dar bohů. Dnes vím, že je také dotekem Cheiróna.

Každý z nás je mytologickou bytostí

Tohle zdaleka nebylo vše a tak jednoduché to nebylo. Jako kluk jsem na nějaké proroctví myslel jen velmi málo. Až s velkým odstupem času, kdy jsem byl nucen pátrat po příčinách svého pozemského hmoždění, se začaly odkrývat dávné souvislosti. 

Všechna ta ohromující zjištění v sobě zároveň nesla podezření, že přece nemohu být jediným, komu se tohle děje.

A z rozhovorů s některými ze skutečných lidí s dušemi zde na Zemi, se tato podezření potvrdila.

Každý z nás je mytologickou bytostí, ať už si to připustí nebo ne. Zdá se mi ale, že život je tak mnohem smysluplnější; ačkoli víme stále velmi málo a nové odpovědi rodí nové otázky.

Podaří-li se nám společně proniknout aspoň zčásti k tomuto tajemství, budu šťastný. Slibuji vám, že nevyhnutelným dalším krokem během takovéto cesty, je vytvoření své vlastní kosmologie tak, jako Jung psal svou vlastní psychologii.

Vytvoření vlastní kosmologie jako akt zdravého rozumu

Vaše vlastní znamení na cestě, až už to jsou 

toltécká přitakání či jungiánská synchronicita jsou průvodci, jejichž přítomnost je posilující, transcendentní, dechberoucí.

S nimi se vskutku ocitáme v jiném světě, ale tak jako já za vás nemohu udělat celou práci, ani za mne ji neudělal žádný, nedejbože, psycholog či psychiatr.

Ale nezanedbatelnou část, řekl bych dokonce tu rozhodující, udělali spisovatelé. Ti skuteční: Saroyan, Waltari, Vonnegut a mnoho dalších. Pročítal jsem se tím, co se mi namanulo a dva roky před astrologickým návratem mého Chiróna se věci začaly skládat způsobem, o kterém jsem si často říkal 'To přece není možný, to budu muset nějak všem říct'.

Indiánské soustředné kruhy: mluvit s tygrem

Ale ocitl jsem se v životě zrovna tam, kde kromě mé ženy nebyla živá duše, která by to mohla slyšet. 

Nevěděl jsem si rady a bral to jako další znamení.

Tou dobou mi přišla do ruky kniha Dech, ve které se říká, že to nejdůležitější co může člověk udělat, je mít zavřenou pusu. Během dýchání, spaní, chůze. 

Indiánské jméno Zavřená pusa, které jsem si tedy tajně zvolil, se mnou proto výrazně rezonovalo; byla to další součást mé kosmologie společně s vysedáváním a brouzdáním se v řece či po lesích.

Snažím se tu indiánským způsobem pomalu opisovat soustředné kruhy, ve kterých lze postupně říci mnohé. Ovšem nikdy ne vše. 

Lidský život je dlouhý a tak rozsáhlé mistrovské dílo, aby dokázalo postihnout vše, dokáže vytvořit jen opravdový génius,

Goethe mě napadá první - a asi jediný.

Umění pošetilosti a čekání na okamžik poznání

Vytvoření si vlastní kosmologie je v tomhle světě paradoxně otázkou zachování si zdravého rozumu. Ale to musíme každý sám. 

Mluvte se svým tygrem. Jděte bosí. Neposuzujte věci odděleně. Pište pravidelně cokoli vás napadne.

Až se to vystříbří, uvídite zase trochu jasněji, kdo jste. Nebo kdo nejste. Nebo kým chcete být. Já vám v tom mohu jenom pomoci tak, abyste si nepřipadali jako úplní blázni nebo ztracenci.

Na druhou stranu, proč si tak nepřipadat? Nic na tom není. Je to indiánské umění ovládané pošetilosti - víte, že nevíte, ale děláte, jako byste věděli. 

Většina lidí si myslí, že to ví. Ale neví, že to neví.

A vy zatím čekáte. To je jediné, co víte. Že čekáte. Nic jiného se ani dělat nedá. Ale až to přijde, budete to vědět.