OZVĚNY Z JESKYNĚ

Hranice mezi šílenstvím a zázrakem. Mystická báseň o zjevení a svatém kosmu. Pocta tátovi, Allenu Ginsbergovi i Cheirónovi, zpěv o návratu k svatosti bytí.

Stalo se to takhle: sledoval jsem seriál a najednou pocítil nutkání to pauznout a začít psát. Bylo to velmi zvláštní a za textem následuje jungiánský rozbor.

Nedávno jsem šel ráno s mladším synem k naší skále házet klacky do vody a najednou blesk. Z čistého nebe. Pak znovu. Říkám: "Tyjo, viděl jsi to?"
"Co?"
"No, ten blesk!"
A Šimon, který jinak VIDÍ VŠECHNO, na mě udělal takový ten dospělácký obličej a říká: "Jaký blesk? Tati, prosimtě…"

Odmítnutí, opuštění, ponížení, zrada a křivda je pět druhů zranění, na základě kterých si vytváříme masky, abychom své zranění nemuseli vidět a cítit. Abychom nebyli ještě zranitelnější nebo ještě více zraňováni.

Když mi bylo dvanáct, vědma předpověděla nebezpečí hrozící mým dolním končetinám a varovala před závislostí na Nektaru stínů. Taky mi sdělila, že stanu umělcem a učitelem.

Už nejste tím, kdo může znovu žít uvnitř cizího snu. Protože v tomhle světě existují jen dvě možnosti: zbláznit se nebo být znovu sám sebou. Nežít ve snu svých rodičů nebo nadřízených, ve snu světa, planety.

Tohle je místo, kde byl naposledy viděn nesmrtelný Cheirón. Z vody tu trčí jeho posvátný luk. Zraněný kentaur sužován nezhojitelným zraněním toužil po smrti a prosil, aby byl přijat náhradou za Prométhea. Bohové vyslyšeli jeho modlitbu a odňali od něj bolest i nesmrtelnost. Zeus ho zasadil mezi hvězdy jako zářící znamení Střelce.

Profesní sny o trémě před koncertem nebo zkouškou se mi zdály ještě dlouho po tom, co jsem opustil školu:

Když se v noci procházíte na straně planety, kde většina lidí spí, cítíte plnost lidské existence, jiskření a radost stoupající ve vzduchu kolem vás. Je ticho, vše se jen pomalu formuje.

Přátelé, je to pro mě skoro jako interní večírek. Víte, že vystupovat před známými je horší než před normálním publikem. Vypouštím do éteru svůj nový web. Je ze mne terapeut a díky tomu se věnuju tomu, co mně vždycky nejvíc zajímalo - jaký příběh lidé žijí, jak to vlastně celé dělají a hlavně PROČ to tak mají.

Martin Gore z Depeche Mode řekl, že pro něj je andělem Dejv (Gahan), když se zbavil závislosti na heroinu. MUDr. Nešpor nám před mnoha lety, když jsem u něj v Bohnicích odvykal z alkoholismu říkal, že lidé bojující se závislostmi jsou "saints in progress".

Co když jsou životní cykly jen kolo od vozu, které někdo hodil ze schodů a utekl, když viděl, co udělal?

V posledních několika měsících tedy často jen tak ležím doma na podlaze. Začal jsem to dělat kvůli bolesti zad, ale postupně jsem zjistil, že se mi při tom postupně vypíná hlava, ten neustálý koloběh myšlenek.