Když čtete Nekonečný příběh, zjistíte, že ta kniha je kouzelná. Doslova.
A začnou se vám dít synchronicity:
uvidíte slovo Auryn u někoho na tričku, protože odteď máte poslání a jste chráněni neomezenou mocí. Začnou se vám ztrácet nože, protože světem odteď musíte jít beze zbraně odsuzování druhých.
Co na tom, že slovo Sandonoriko existuje jen v českém odposlechovém překladu. V originále je to Southern Oracle a nemá jednu bránu, ale tři. A sfingy musejí naopak oči zavřít, abyste prošli. Když oči nezavřou, ocitnete se v jejich zorném poli a navždy uvíznete v kruhu věčných otázek.
Mně nejvíc v příběhu ohromil Yor. Slepý stařec, který celý život těží v hlubinách Fantazie lidské sny. Ze zapomenutých snů je stvořena celá země, a vy si musíte vzpomenout, najít alespoň jediný dětský sen, abyste mohli pít Vodu života.
Vždycky, když takovou synchronicitu zažijete, vaše Duše vám připomíná, že jste mytologickými bytostmi. A i když nikdo neví, koho sfingy nechají projít a objevit sama sebe, vaše bytí je mnohem důležitější, než jste si kdy mysleli. I když jste na to už zapomněli.