Včely, Bůh a vynález psychologie
Co když jsou životní cykly jen kolo od vozu, které někdo hodil ze schodů a utekl, když viděl, co udělal?
Co dělat, když rozvíjíš nápad, který nikam nevede? Co si asi myslel Platón, když vyšel z jeskyně a náhodou šlápl na mravence?
Prérijní indiáni věděli dávno před starověkou filosofií, že nemohou postavit lepší chrám než les. Zvířata vyzařují klid. Včely jsou kouzelné.
Zdálo se mi, že včela vlétla do světla pouliční lampy a já viděl obrovské množství pylu, jak se ve světle rozprsklo a pomalu klesalo na mě. Byl jsem ohromen. Dostat žihadlo od včely je požehnání, léčení, zasvěcení.
To jsou ty malé neviditelné věci, které ve skutečnosti řídí svět. Náš jedenáctiletý syn strávil večer zkoumáním, jestli se první narodilo vejce, nebo slepice. "Je to vejce!" zněla jeho odpověď. Hmm, s tím jsi byl hotový rychle, pomyslel jsem si. "A jak to vejce vzniklo, co?" "Bůh ho stvořil, to je docela jasné."
Neměl jsem na to odpověď. Uvědomil jsem si, že Bůh je jediná odpověď, kterou máme. Líbí se mi to a zároveň ne. Proč by Bůh nechal pravěkého bizona tisíc let mrznout ve sněhu nehostinné tundry? Nevím. Je to záhada.
"Všechno bylo obrovské." Kniha Tanec s vlky začíná touto větou. Je v ní obsaženo všechno, měl jsem pocit, že snad ani nemusím číst dál. A věřím, že právě takto vnímali svět prérijní indiáni každé ráno, když vyrazili na svých koních.
Všechno bylo projevem Velkého Ducha, věděli, že vše je v jeho moci, a tak ani smrt nebyla problém. Jejich jména byla aspektem jejich Ducha. Nemuseli hledat smysl života.
Pak byli indiáni vyhlazeni a bílý muž musel vynalézt psychologii, aby zjistil, proč se cítí tak špatně.
Na první pohled mi připadalo jako opravdu originální nápad vidět svět jako vozík řítící se dolů po schodech. Ale teď vidím, že jsem se znovu mýlil. Naštěstí.