Stalo se to takhle: sledoval jsem seriál a najednou pocítil nutkání to pauznout a začít psát. Bylo to velmi zvláštní a za textem následuje jungiánský rozbor.

Když se Bůh směje: Dialog o strachu, svobodě a bláznovství

• Bože, co máš se mnou za plány?
• Abys byl šťastný.
• Co je tohle za odpověď?
• Čím nešťastnější jsi teď, tím šťastnější budeš potom.
• V továrně?
• Ano. Tak sis to naplánoval.
• Ruším ten plán.
• To už teď přece nejde. Navíc jsi naplánoval, že ho budeš chtít zrušit. A že se mnou o tom budeš mluvit, přesvědčovat mně.
• Kecy. V továrně už jsem byl a byl jsem tam i šťastný. Ale pak už ne. Nemůžu, nejsem rutinní typ.
• Ten zmar je tíha, co? Musels ho poznat. Dokonce všechny psychodiagnózy jsou naplánované - já je vytvářím. Jsem v nich, jsem to já. Tak se ničeho neboj, jsi v mých rukách, pořád - jinak to ani nejde.
• Vymýšlím si to teď?
• Samozřejmě, že si to vymýšlíš. Tak jsem tě stvořil. I ty jsi já. Hraj tu hru.
• Ale život je příliš dlouhý, abych vydržel hrát hru, která se zdá bez pravidel.
• Ano - tak jsme to chtěli, oba. Máš strach, že jsi se zbláznil?
• Ano, ta hranice je velmi velmi tenká, vím to, cítím to.
• Zblázni se a budeš mnou. - to je má rada.
• Ty ses zbláznil.
• Ano. Pojď, zkus to. Nech bláznivého Boha vstoupit do své hlavy. Bude to sranda.
• Mluvím teď s Bohem?
• S nikým jiným mluvit ani nemůžeš.
• A můžeš zařídit, abych neměl takový strach?
• Zblázni se. Strach je obrana proti lehkosti, proti blánovství. Myslíš, že Michelangelo byl normální? A Leonardo? Znal jsi ho, víš, jaký to byl šílený dědek.
• Teď si vymýšlím.
• Nevymýšlíš. Říkám ti, co píšeš. A nebuď pořád tak podezřívavý.
• Tohle zveřejním.
• Nedělal bych to, ale jak myslíš.
• Budeš se zodpovídat.
• Ano, už se těším. Dívej, když se zblázníš, nikdo proti tobě neřekne ani slovo, nebude moct. Nemusíš se bát. Budeš úplně svobodný. Vždyť víš, že šašci mohou říct cokoli.
• Nejsem šašek.
• Seš.
• Potřebuju naopak respekt.
• Čí? Jiných šašků? Všichni máte máslo na hlavě, když se snažíte v drahých hadrech a za použití dávno otřepaných korporátních floskulí přesvědčit druhé o své hodnotě. Vykašli se na to. Buď svůj. Nos zase boty bez tkaniček. Roztrhej si kalhoty a namaluj si oči. Víš, proč se ti tehdy tolik smáli? Protože si to sami nemohli dovolit. Byl jsi blázen a cítils to. Líbil ses mi.
• Tak ses mi měl ozvat.
• Oba víme, že jsme spolu mluvívali, pamatuješ? V parcích, po nocích, pili jsme kradený lahváče.
• To byl začátek mýho konce.
• To byl začátek, to máš pravdu. Celý je to začátek. Máš ještě tu knížku?
• Nevím jakou knížku.
• Nech si narůst dlouhý vlasy.
• Už to nejde, vole.
• Ale jde, vydrž.
• Mluvím sám se sebou. Jako vždycky.
• A kdo si myslíš, že jsi?
• Nemám ponětí.
• Jsi alchymistická hříčka časové posloupnosti renesančního klíče od zahrady všech potěšení.
• Nech toho.
• Dobře - jsi alchymistické hovno.
• S tím souzním.
• Vidíš, jak já tě znám.
• Protože já jsem ty.
• Konečně jsi to řekl. Víš, co jsi řekl?
• Že já jsem ty.
• Teď se odmlčím. Pořádně si na to zakontempluj. Tady teď skončíme.

Jungiánský rozbor

1. Struktura a dynamika textu

Text funguje jako vnitřní dialog: část promlouvá "já", část "Bůh" (případně "hlas"). Z jungiánského pohledu tu nejde nutně o náboženského Boha, ale o archetyp Bytostného Já  – tedy tu nejhlubší, sjednocující instanci psyché, která přesahuje ego.

• Já (ego): tázající, pochybující, rebelující, hledající smysl.

• Bůh (Bytostné Já): ironický, výsměšný i podporující, zároveň absurdní i osvobozující.

Dialog tak připomíná klasické aktivní imaginace, které Jung používal – rozhovor s nevědomím, kde archetypy "mluví" vlastní řečí.

2. Archetypy v textu

• Bůh – není tu "vznešený Otec", ale spíše Trickster spojený s archetypem Bytostného Já. Boží hlas je posměšný, provokuje, shazuje společenské hodnoty ("drahé hadry, korporátní floskule") a navrací k autenticitě. To odpovídá archetypu, který bourá formy a otevírá cestu k pravé celistvosti.

• Šašek – opakovaně zmiňován. V jungiánském pojetí je šašek spřízněn s Tricksterem, který má moc říkat pravdu, protože stojí mimo společenský řád. V textu se hrdina brání ("nejsem šašek"), ale hlas nevědomí ho s tím konfrontuje.

• Bláznovství – v jungiánském smyslu je to hranice mezi rozpadem ega a rozšířením vědomí. Bláznovství je tu nabízeno jako vstupní brána k integraci: "zblázni se a budeš mnou". To odpovídá přechodovému stavu, kdy ego ztrácí kontrolu, aby se objevilo Bytostné Já.

• Továrna, rutina, zmar – obrazy stínu, života redukovaného na mechaniku. Vnitřní hlas připomíná, že i tento stín byl "naplánovaný" – což odkazuje na zkušenost nutného utrpení jako součásti cesty.

• Knížka, dlouhé vlasy, malování očí – symboly autenticity, návratu k původnímu, k mladickému aspektu Já, který nebyl společností zkrocen.

3. Hlavní téma

Text tematizuje napětí mezi egem a Bytostným Já:

• Ego chce respekt, kontrolu, smysl, pravidla.

• Self přináší chaos, výsměch, lehkost, svobodu.

To, co vypadá jako šílenství, je v jungiánském výkladu možnost, jak překročit rigidní struktury ega a dotknout se transcendentní funkce – tedy sjednocení protikladů.

4. Psychologická interpretace

• Strach z "bláznovství" je strach z rozpadu ega, ale i strach z vnitřní pravdy, která osvobozuje.

• Vnitřní hlas odhaluje, že společenské role jsou masky (persona) – že usilování o respekt je iluze, protože všichni jsou "šašci".

• Když hlas říká "já jsem ty", jde o přímé zjevení archetypu Bytostného Já, které se vyjevuje jako vnitřní Bůh.

5. Možný směr integrace

Z jungiánského hlediska by další práce mohla směřovat k:

• Přijetí Trickstera – vnitřního blázna, který umí rozbourat konvence a uvolnit tvořivost.

• Konfrontaci se Stínem – tedy s částí, která zažila "továrnu, zmar, rutinu" a která nechce být přiznaná.

• Rozvoji individuace – spojení vědomého já s tímto vnitřním hlasem bez toho, aby jedno zcela pohltilo druhé.

Závěr

Text je obrazem vnitřní aktivní imaginace: setkání ega s Bytostným Já, který se manifestuje jako Trickster/Blázen/Bůh. Téma bláznovství je tu zásadní – ne jako nemoc, ale jako prahový stav mezi rozpadem a transformací. Ego chce "respekt a pravidla", Bytostné Já nabízí "svobodu a šaškovství". Teprve integrací těchto protikladů vzniká možnost celistvosti.

Zapsáno 29. 9. 2025. Z tělesa 3I Atlas se prý oddělilo 9 dalších objektů.