Nedávno jsem šel ráno s mladším synem k naší skále házet klacky do vody a najednou blesk. Z čistého nebe. Pak znovu. Říkám: "Tyjo, viděl jsi to?"
"Co?"
"No, ten blesk!"
A Šimon, který jinak VIDÍ VŠECHNO, na mě udělal takový ten dospělácký obličej a říká: "Jaký blesk? Tati, prosimtě…"

Byla to chvíle s velkým psychologickým potenciálem...

Cvaknutí v hlavě

Poslouchal jsem nedávno jeden spirituální podcast a usnul u toho. Probudilo mě záhy cvaknutí v hlavě. Úplně jsem vyletěl, protože to bylo, jako by mě někdo fyzicky cvrnknul do hlavy. Jenomže zevnitř. Třeba se mi teď konečně rozsvítí. 

Když svět dává nálepky

Hraniční porucha osobnosti je stejně jako ostatní psychiatrické diagnózy jen způsob společnosti, jak začít tlačit na "uzdravení", abyste zapadli.

Ale já nechci zapadnout do takové společnosti; proto jsem si zřejmě vyvinul tenhle obskurní obranný mechanismus.
(Opravdu doporučuju film Corner Office s Jonem Hammem.) 

Diagnóza nebo iniciační dar?

Nehodlám se smířit s diagnózou Hraniční poruchy osobnosti. Snažím se na to dívat takhle:

Indiánský šaman by HPO neviděl jako klinickou diagnózu, ale jako duchovní rozštěp, výzvu a možný iniciační dar.

Místo "poruchy" by hovořil o cestě duše, která se ztratila a hledá cestu zpět domů.
Šlo by tedy o iniciační zranění – výzvu, kterou je nutné projít, aby se z člověka stal léčitel nebo nositel moudrosti. 

Psychiatrie vs. realita

Psychiatrie tvrdí, že na Hraniční poruchu není lék.
Hned ale přichází s behaviorální terapií, která člověku postupně vysvětlí, že vše je jen v jeho hlavě – a jedinec tak bude schopen více méně fungovat ve světě, který sám o sobě funkční není. 

Když svět není funkční

Jak jako není funkční? Za to, že tu jsme, platíme prací, penězi a psychiatrickými diagnózami.
Ale možná to vidím jen z pohledu člověka trpícího nejistou identitou, intenzívním strachem, a který se utíkal k sebepoškozování a alkoholismu. 

Život bez úniku

Nevím už před kolika lety jsem přestal pít, ale když jdu v létě kolem zahrádek, někdy zavnímám jako nefér, že ve světě, kterým jdu jako bych měl neustále svlečenou kůži, si nemůžu dát nic na uklidnění.

Brzy to ale přejde, protože se napiju bublinkaté vody, ucítím vítr nebo uvidím ledňáčka. Většinou prostě stačí nemít na očích stoly prohýbající se pod orosenými piváky. 

Hraničář a Human Design

Zatím o tom, že jsem "hraničář", vím krátce, ale určitě o tom budu psát dál.
Je zajímavé, že můj Human Design mluví o "emocionální vlně" a "přebírání cizích identit".

A protože takový vlastní design vzniká již před narozením, jeví se mi to tak, že to všechno je předurčeno. 

Spirituální záblesky

Ony "spirituální záblesky", o kterých jsem se nedávno doslechl, značí prý společně s lví bránou dokončení.
Lví a kočičí bohyně Sachmet a Bastet pocházejí snad ze Siria B a já cítím něco nevyslovitelně dojemného, když je vidím nebo když třeba slyším slova "down the Nile". 

Identita: art brut?

Ale možná jsem jen oficiálně art brut umělec.
Aspoň jedna stálá identita, když nic jiného.

Máte také zkušenosti s Hraniční poruchou osobnosti?
Napište mi o tom. Zajímaly by mě vaše zážitky a zkušenosti.