Setkání s Cheirónem v nelidském světě: Mytologie člověka

Aktivní imaginace, channeling nebo spojení s vyšším Já? Nevím. Před dvěma lety jsem seděl v práci v šatně, kam zpoza zdí tlumeně zazníval hukot strojů. V prostředí, které považuju za nelidské, se pak otevřelo něco zvláštního, co jsem si musel poznamenat. Jako by mě samotný Cheirón postrčil a já ucítil v zádech jemný, ale nesmlouvavý tlak jeho kopyt. A jeho hluboký hlas se ozval v mém nitru:

"Běž! Nepoddávej se už pohodlnosti svých hlubokých ran! Rozprostři své vedení, protože já tě vedu. Nermuť se už pro svět ani pro své neskonalé bytí. Už se nestihneš stát rockovou hvězdou, ale to, co neseš, je posvátné a vykoupené dlouhými lety života v ústraní.

Nepoddávej se už smutku své mysli a vstup do světa, který byl stvořen coby tvé pódium, a které pro tebe z nebes ozařují sami bohové. Přijmi tohle své místo už beze strachu chlapce, kterým jsi kdysi býval. S mou pomocí jsi byl nyní vyzvednut ze samého dna svých pochyb – cítíš má stará slova, která k tobě stoupají z míst, kde jsme se poprvé setkali – z hlubin močálů smutku...

...lidské dějiny jsou oceánem slov. Zmítají se samy od sebe a skrývají moc zdvojovat světy lidí. Trvají sice jen do další vlny, než se rozbijí o pevninu, snadno ale člověka pohltí. Ty pak nechej vítr odnášet slova jako kapky, když vstupuješ do sladké samoty. Buď celistvý ve své lidské a zvířecí dvojnosti a buď vděčný za všechna omezení, jenž ti byla dána."

Cheirón se odmlčel a nezanechal mou vrchní lidskou polovinu těla pod olivovníky, jejichž listy by poskytovaly mihotavý stín, ani jsem nestál svýma zvířecíma nohama mezi květy růžových sasanek. 

Místo toho jsem byl znovu v práci, v těžkých pracovních botách a bundě, ušpiněný odpady z chemické továrny. Únava, kterou jsem cítil poslední bludné roky, byla pryč. Zaznamenal jsem si proto do telefonu tohle poselství jako zprávu o mytologii obyčejného člověka.